Petra Kalinec

Ahoj, mé jméno je Péťa. Ráda bych řekla, že jsem se pro sport narodila, ale opak je pravdou. Jsem z rodiny, kde byl sport tabu. Víc, než běhání jsme si dopřávali takové to klasické české jídlo typu omáčky, knedlíky a po obídku šlofíček. Samozřejmě že bublanina či mramorová bábovka po obědě nesměla chybět. 

Zlom nastal tehdy, když mě vzal můj přítel na kolo a ja do kopce nemohla ujet ani pár set metrů, bez toho aniž bych neměla pocit na umření. A pak to přišlo! Řekla jsem si dost! Takhle to nejde, Peťo! Měla jsem lehčí nadváhu, neustále mé bolela záda a má postava se blížila svou podobou typickému jablku. 

Začala jsem se vzdělávat, co jíst, co cvičit. Však to znáte, začala jsem svoji první třiceti denní výzvu u telky, jedla převážně saláty a měla neustálý hlad, večer se dojídala sem tam sušenkou a opět začínala od pondělí. Nebudu lhát, nějaké to kilo jsem dala dolů, ale chtěla jsem víc. Zašla jsem proto do fitness centra, nicméně má první návštěva skončila hodinou na běžícím pásu. Našla jsem si proto trenéra, který mě toho spoustu naučil a má váha šla dolů, tělo se formovalo a ja byla relativně spokojená. Během následujících let jsem se poctivě vzdělávala, chodila na přednášky, kurzy a také závodila v kategorii bikini fitness. I přesto, že téměř každé závody, kterých jsem se účastnila dopadly skvělé v můj prospěch a sem tam cinkla i nějaká ta medaile, věděla jsem, že to není nic pro mě, chtěla jsem víc. Chtěla jsem předávat své zkušenosti dál a pomáhat jiným lidem.

A tak jsem tady, opět o něco vzdělanější, moudřejší a odhodlanější víc, než kdykoliv jindy.