refline

 

♔ Šachy jako mentální gymnastika pro každého ♚
 
Tyto řádky na refline budete číst nejspíš jako nějaký sportovec. Tak se Vám pokusím vysvětlit, proč právě Vy nehrajete šachy. Asi budete překvapeni, ale bude to ze stejných důvodů, jako někdo nedělá aktivně žádný fyzický sport.

Nemá na to čas, nebaví ho to, nemá na to postavu, nemá vůli to dělat opakovaně a navíc v tom nevidí žádný význam. Vy jako sportovec víte, že čas se na to najde. Taky víte, že na postavě nezáleží, ta se časem změní. Víte, že vůli snadno nahradíte motivací, protože o blahodárných dopadech sportu na jedince toho bylo sepsáno tolik, že každý musí vědět o přínosech pravidelného pohybu. Tak se můžete domnívat, že ten člověk je prostě pohodlný, flákač a prostě se jen vymlouvá. A velmi pravděpodobně se můžete mýlit. 

Hranice, limity a předpoklady 

Hranice, limity a předpoklady jsou často velmi špatně chápané pojmy. Ten člověk velmi pravděpodobně vidí skutečně nějaký limit, přes který se nemůže dostat. Hranice, limity a předpoklady přece existují, že? On ho tam vidí, a tak by byl blázen, kdyby se pokoušel o sisyfovskou práci v boji s větrnými mlýny jako Don Quijote. To je logické. Téměř logické. 

Zde bych si vypůjčil z metodických důvodů slova Aleše Lamky: „Dosáhnout svého limitu a myslet si to, jsou dvě naprosto odlišné věci.“  Nicméně zde musím poznamenat, že člověk z tohoto citátu s aktivitou začal na rozdíl od mého modelu, který si ten nepřekonatelný limit stanovil ještě níže. Zkusme pochopit výmluvného povaleče, že se do něj vžijeme z jiné situace. 

Zkuste si na chvilku popustit uzdu fantazii a představit si, že stejně jako můžete vytrénovat tělo, byste mohli vylepšit a vytrénovat své duševní dovednosti a vlastnosti. Nebo ještě lépe, představte si, že byste si mohli jen navolit ty schopnosti a vlastnosti, které nemáte, u jiných obdivujete a věříte, že jsou pro Vás zcela nedosažitelné? 

Jasně, to je přece nemožné. Tím se nyní nezatěžujte. Vážně, zkuste to. Představte si, co by to pro Vás znamenalo do důsledku? Nebo pro Vaše děti? 

Představili jste si ty úžasné možnosti nejprve? Jestli jste si to představovali dost živě a hluboce, nedostaly se k Vám nepříjemné pocity? Pocity jako bolest nebo lítost spojené s tím, že Vaše dosavadní vnímání světa, činy a zkušenosti byste museli pozměnit nebo jít do konce proti vlastní podstatě, která utvářela Vaši osobní identitu? V těchto chvílích přichází pud sebezáchovy, který musí rozmetat všechny ty nesmysly, aby Vás ochránil. 

Nepřipomíná Vám to Total Recall? 

Mimochodem toho pána, který tam hrál, znám zejména jako představitele duševního rozvoje bez hranic, který hraje šachy tak, že při vší úctě k Vám, by čtenáře těchto řádků nejspíše všechny porazil najednou a s úsměvem
na rtech. Také založil v Kalifornii tréninkové centrum a osobně se angažuje v propagaci královské hry pro děti v nejranějším věku. 

Zdá se Vám to překvapivé? O tom, že se věci jinak mají, než se zdají, se přesvědčujeme pravidelně. Ale nejen k tomu, jak se dostat k jádru pudla, slouží #sachyprokazdeho. O tom zase příště…